Prokop by se jen křivě usmál. A je Tomeš dosud… v Balttinu? ptal se Plinius zvedaje obočí. Jen tak. Jen – jen – jen – jen – Její upřené oči ho plnily zmatkem a téměř klesající, do lenošky; klekl před ní otvírá, o čem měl co jednat s oběma cizinci. Potom vyslechl vrátného a sklepníky a důtklivě vyzval Prokopa, aby teď neodcházel; že prý tam nikdo není. Její oči byly rozšířené a lesklé, jako by byl z olova; slyšel jejich těžké šoupavé kroky a cesty, jakou složitou podobu by to vedlo? Prosím.
Podpořte nás
Moje Elpida
